Cesna T-37 & A-37 Dragonfly by Kev Darling

Když americké letectvo (USAF) začalo na počátku 50. let hledat nový proudový cvičný letoun, který by nahradil Lockheed T-33, bylo velkým překvapením, že soutěž vyhrála Cessna, známá především výrobou lehkých letadel. Nikdo tehdy netušil, že nový cvičný letoun, označený T-37, zůstane ve službě celých padesát let. Během této doby byla flotila mnohokrát modernizována a odhaduje se, že konzervativně vycvičila přes 500 000 pilotů k dosažení standardu křídel. Letoun získal řadu přezdívek, včetně „Tweet“, „Tweety Bird“ a „Screaming Dog Whistle“.

Kdyby se Spojené státy vyhnuly konfliktu ve Vietnamu, T-37 by mohl zůstat jen mnohobarevným cvičným letounem. Jakmile se však Amerika více zapojila do války v jihovýchodní Asii, USAF začalo nakupovat nejmodernější stíhací a útočné letouny. Tyto stroje, ačkoliv měly nadzvukové schopnosti a špičkovou avioniku, však nebyly vhodné pro roli blízké letecké podpory. Řešením bylo povolat některé uložené T-37 z „hřbitova letadel“ v Davis-Monthan a ve spolupráci s Cessnou je přeměnit na útočný letoun. Přestože nebylo potřeba mnoho technických vylepšení, nový letoun dostal minigun do přídě, zesílená křídla s pylony, koncové nádrže z modelu T-37C a výkonnější motory.

Prvním útvarem, který létal s A-37A „Dragonfly“, byla 8. letka speciálních operací. Tato jednotka byla natolik oddaná svému úkolu, že na střelnici používala starou boudu jako referenční bod pro přesnost bombardování. Úspěchu dosáhli, když jeden pilot boudu zasáhl a s nadšením vykřikl „SHACK!“ do rádia. Model A-37A byl brzy následován verzí „B“, která byla výrazně vylepšena a sloužila globálně po mnoho let, zejména v latinskoamerických zemích, kde některé stroje zůstávají v provozu dodnes.

Tuto knihu napsal Kev Darling a je doplněna ilustracemi Johna Foxe.