1/35 Kurierwagen Typ 181 (Bluelight Version)

Volkswagen Typ 181 Kurierwagen vznikl jako levné a maximálně jednoduché řešení poptávky Bundeswehru po lehkém spojovacím a kurýrním vozidle. Místo vývoje zcela nové konstrukce sáhli konstruktéři po osvědčených komponentech: upravené podlahové plošině Karmann Ghia, technice legendárního „Brouka“ a vzduchem chlazeném plochém čtyřválci umístěném vzadu. Vůz byl demonstrativně syrový a praktický – čtvery dveře, plně skládací plátěná střecha, čelní sklo sklopné dopředu, holý plech v interiéru, vinylem potažené sedačky a výpustné otvory v podlaze, díky nimž šlo kabinu jednoduše omýt vodou. Pohon byl veden na zadní nápravu; původní jednotku o objemu 1,5 litru a výkonu 44 k později nahradila verze 1,6 litru o výkonu 48 k. Bundeswehr pořídil přes 15 000 těchto prakticky nezničitelných vozů, z nichž část sloužila až do 90. let. Na civilních trzích se vůz prodával pod různými názvy – jako Thing v USA a Kanadě, Trekker ve Velké Británii, Safari v Mexiku a Jižní Americe nebo Pescaccia v Itálii.

Verze „Bluelight“ představuje Typ 181 ve službě složek používajících modrou světelnou signalizaci. Pro speciální úkoly Bundeswehr upravoval tyto vozy na spojovací a velitelská vozidla, zejména pro Feldjäger (vojenskou policii). Tzv. „Funk-Kübel“ dostávaly vojenskou palubní síť 24 V, silnější alternátor a druhou baterii pro napájení radiového vybavení, jako byly radiostanice SEM 25 a SEM 35. Vozidla Feldjäger, sanitní vozy a vozy velitelství posádek bývala navíc vybavena modrými majáky a dvoutónovou houkačkou. Charakteristickým vnějším znakem těchto strojů byly dlouhé prutové antény a odklápěcí rám nad čelním sklem chránící před větvemi.

Stavebnice Das Werk v měřítku 1:35 využívá stejnou formu jako standardní verze, doplněnou o nové díly typické pro vozidla ozbrojených a záchranných složek. Technologií 3D tisku jsou vyrobena kola a radiostanice s přijímačem. Model nabízí plně ztvárněný interiér prostoru posádky, dveře a přední kapotu lze sestavit otevřené nebo zavřené a průhledné díly se lakují pomocí přiložených vyřezávaných samolepicích masek. Součástí jsou rovněž čiré a fotoleptané díly. Arkus vodou snímatelných obtisků zahrnuje čtyři varianty lakování: vůz Feldjäger Bundeswehru od výcvikové jednotky v Sonthofenu z počátku 70. let, velitelský vůz Bundesgrenzschutz z Goslaru z roku 1972, vozidlo Landespolizei z Gorlebenu z roku 1980 a vůz dobrovolných hasičů z Brém z roku 1982. Délka hotového modelu je přibližně 108 mm, obtížnost je uváděna jako vhodná pro začátečníky až středně pokročilé. Balení neobsahuje barvy ani lepidla potřebná k sestavení.