1/72 Martin Type 166 in Dutch Service

Prototyp bombardéru Martin B-10 (Martin Type 139) vzlétl poprvé v únoru 1932 a znamenal revoluci v konstrukci vojenských letounů. Celokovová konstrukce, zatahovací podvozek, kryté motory, uzavřená střeliště a vnitřní pumovnice vytvořily bombardér, který byl rychlejší než tehdejší stíhačky a stal se vzorem pro většinu dalších bombardovacích letounů až do nástupu proudové éry. B-10 se tak stal prvním celokovovým jednoplošným bombardérem USAAC a symbolem přechodu od dvouplošníků k moderním aerodynamickým strojům.

Exportní verze Martin 139 byly dodány do řady zemí, avšak hlavním zahraničním uživatelem se stalo nizozemské koloniální letectvo ML-KNIL. Na základě zkušeností z provozu vznikla modernizovaná varianta Martin Type 166, označovaná WH-3 a WH-3A. Tyto stroje dostaly silnější motory Wright Cyclone, mírně šípové křídlo, upravené ocasní plochy a nový dlouhý překryt kabiny pro pilota a zadního střelce. Nizozemská obranná strategie v oblasti byla do značné míry založena právě na těchto bombardérech.

Po vypuknutí války v Pacifiku byly Martin Type 166 intenzivně nasazeny při obraně Nizozemské východní Indie, Singapuru, Bornea, Sumatry a Jávy. Letouny provedly řadu útočných misí proti japonským invazním svazům, avšak čelily těžkým ztrátám způsobeným japonskými stíhači a bombardováním letišť. Část strojů byla zničena v boji, některé padly do japonského zajetí a několik bylo později předáno Thajsku, kde sloužily až do konce války. Martin Type 166 v nizozemské službě tak představuje klíčový, dnes již málo známý bombardér raného období druhé světové války. Balení neobsahuje barvy ani lepidla potřebné k sestavení.