Grumman F9F Panther by Kev Darling

dyž se americké námořnictvo (US Navy) rozhodlo vstoupit do éry proudového letectví, nebylo překvapením, že se obrátilo na společnost Grumman, aby navrhla první palubní proudový stíhací bombardér s možností průzkumu. První návrh společnosti Grumman byl impozantní stroj, připomínající spíše bombardér než stíhačku. Bohužel americký vývoj proudových motorů se v té době soustředil na turboreaktivní motory, což byl pomalý proces, protože výroba těchto pohonných jednotek byla stále málo probádanou oblastí.

Grumman se tedy vrátil k rýsovacímu prknu a navrhl menší letoun s přímým křídlem a jedním motorem, který měl být poháněn odstředivým motorem. Nicméně v té době se Amerika nacházela v období „pouze amerických produktů“, což zpočátku vylučovalo použití zahraničních pohonných jednotek. Problém byl vyřešen licenční výrobou britského motoru Rolls Royce Nene americkou společností Pratt & Whitney pod označením J42. Jako záloha byl jeden výrobní blok letounů vybaven motory Allison J33, které však byly později také nahrazeny motory J42.

Výsledný letoun byl označen jako F9F Panther a vstoupil do služby u perutí amerického námořnictva poměrně stálým tempem, které se však zrychlilo, jakmile se Spojené státy zapojily do korejské války. Panther se osvědčil jako odolný stroj, i když došlo k několika experimentům s neobvyklými kombinacemi výbavy, které vedly k překvapivým výsledkům. Zbývající letouny Panther byly vyřazeny ze služby u US Navy na počátku 60. let. Jediným zahraničním uživatelem tohoto typu byla Argentina, která je také používala jako palubní letouny.

Tuto knihu napsal Kev Darling a je doplněna vynikajícími ilustracemi Richarda J. Caruany.